Psaní je...

7. července 2014 v 17:23 | Eva |  Psaní
Co je přesně psaní? Pokud se nejedná o nějaké studie, ale čistě psaní jako je tohle, na nějaký blog, či psaní knihy nebo kamkoli jinam, kde člověk produkuje vlastní práci, podle mě - psaní je druhé já.

Proč tomu tak je? Proč si to myslím? Jednoduše.

Jste člověk, který žije normální život. Máte přátele, studujete nebo pracujete. A vedete život, jako každý druhý. Ale jakmile otevřete Word nebo 'Nový článek' na svém blogu a začnete psát, jste někdo jiný. Nejde jenom o to, že můžete být hrdina z příběhu, který píšete. Můžete být i jiný člověk tím, že se začnete jinak projevovat, začnete "mluvit" o věcech, o kterých se s nikým jiným nebavíte. Probudíte své druhé já, které ve vás je.

Když jsem s lidmi kolem mě, nejsem moc upovídaná, naše konverzace jsou každodenní, ale potom otevřu blogu nebo Word a mám takové nutkání psát o všem, co se mi stalo. Mluvit o věcech, které mě napadají. Na které bych měla nějaké výčitky nebo komentáře jakéhokoli druhu. Jako kdybych se stala upovídanou osobou, kterou ve skutečnosti ani nejsem. Ale psaní to ve mně probudí. Najednou nejsem ta holka, která sedí ve skupině přátel, sem tam na něco odpoví nebo promluví. Ne! Jsem člověk, který píše svůj vlastní článek, ve kterém mám slovo jenom já. Ať je to cokoli, tak to napíšu. Ať se to člověku, který to čte, líbí nebo ne. Dostala jsem ze sebe to, co jsem chtěla. Napsala jsem to, co jsem chtěla. Zase jsem na nějakou chvíli, byť krátkou, byla svým druhým já.

A pak je tu to druhé, co jsem zmínila. Hrdina z příběhu. Lidé, kteří se jako já někdy pohrouží do příběhů, které píšou. Abyste to napsali co nejlépe, zkoušíte se vcítit do hrdiny, o kterém píšete. Přece jenom do toho příběhu vkládáte i kousek sebe. Je to vaše dílo, takže vaše součást. Je to něco, co je z vnitřku vás. Takže ten příběh prožíváte stejně jako ten hrdina v něm. A to ať příběh krátký nebo dlouhý. Jednodílný nebo na kapitoly. Ať píšete z jakéhokoli pohledu, něco ve vás ten příběh tvoří, je jako vaše druhé já.

Shrnutím už nejspíš nemám co říct, protože jsem to vše řekla. A je pravda, že to shrnutí jde napsat do jedné pouhé krátké věty, která už tu je zmíněná několikrát. Ale pro ten konec článku, to přece jenom napíšu ještě jednou.

Psaní je druhé já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama