Pár otázek o mém psaní

13. srpna 2014 v 16:32 | Eva |  Otázky
Přehled otázek, na které jsem odpovídala:

- Které knihy jsi četla, když jsi vyrůstala? Jaké básně?
- Pamatuješ si první věc, kterou jsi napsala? Co to bylo? Jak ses cítila, když jsi to psala?
- Držíš svoje psaní v tajnosti nebo se o to dělíš s přáteli a rodinou?
- Který styl psaní máš nejraději? Fikce? Realita? Kreativní realita? Básně? Vzpomínky? Něco jiného?
- Jaké jsou tvoje cíle v psaní? Píšeš pro sebe, nebo aby se to vydalo?
- Proč píšeš?
- Co tě tlačí do psaní?
- Máš nějaké denní cvičení na psaní? Co je to?



Které knihy jsi četla, když jsi vyrůstala? Jaké básně?

Na tohle už jsem tak trochu odpovídala v jednom článku, že jsem vyrůstala nejspíš jaké každé dítě na pohádkách, ale co vlastně bylo po nich? Co utvrdilo moji lásku ke knihám? Když jsem dospěla do toho věku nad deset let, tak si pamatuji, že jsem si k filmům chtěla přečíst i jejich knižní podoby, takže Pán prstenů, Harry Potter. To byly nejspíš jediné četby v té době, které mě opravdu přivedly k takovému tomu "dospělejšímu čtení" po pohádkách a povinné četbě ze školy. Později se to samozřejmě rozšiřovalo i na další knihy, které neměli nic společného s tím, že podle nich byl natočen film. Jednoduše jsem zašla do knihovny a koupila / půjčila si něco, co mě zajímalo podle popisku knihy. A co se básní týče, nikdy jsem jim moc nefandila. Jistě, do některých věcí se básně krásně hodí, třeba Tolkienovy knihy, ale já sama jsem si nikdy nevzala dobrovolně nějakou knihu básní nebo zkusila něco takového napsat. Přišla jsem, že na tohle jednoduše vlohy nemám.

Pamatuješ si první věc, kterou jsi napsala? Co to bylo? Jak ses cítila, když jsi to psala?

V minulosti jsem měla takový fan blog o jedné skupině. Byla jsem samozřejmě mladší, takže mě tohle velice zajímalo a zároveň jsem si všimla fan fictions. V minulosti už jsem samozřejmě nějaká četla (Harry Potter, Buffy), ale nikdy mě nenapadlo psát nebo číst o skupině. Zkusila jsem to a moc se mi nelíbilo, co jsem četla. Nebyl to můj styl, nechytilo mě to tolik a stejně tak moc velký výběr tady v Česku na něco takového nebyl. Z toho důvodu jsem jednoduše zkusila napsat vlastní fan fiction pro tu skupinu. Pamatuji si, že to bylo něco o tom, že se nemohl jeden z nich snést se spolubydlící z toho domu a ostatní je zamknuli na půdě, aby si to mezi sebou vyřešili. Byla to jednoduše taková prvotina, kterou jsem kdy napsala (kromě školních slohovek) a celkem i hloupost. Teď, když bych se na to podívala, tak bych tam nejspíš změnila takových věcí, hlavně i ten styl psaní, který se mi od té doby podle mě hodně vylepšil. Ale měla jsem z toho i potěšení. Vytvořila jsem něco, co je podle mého stylu, co mě se líbí a mělo to celkem i dobré ohlasy. Tak jsem pokračovala i v jiných fan fictions.

Držíš svoje psaní v tajnosti nebo se o to dělíš s přáteli a rodinou?

Abych řekla pravdu, tak rodině jsem nikdy nic, co jsem napsala, neukázala. Ani nevědí, že nejspíš něco takového píšu. Jistě, máma mě často vidí psát na notebooku a nejspíš ji dochází, že si nečtu nebo nesurfuji na internetu, ale nikdy to nečetla. Ani nevím, co by na to nejspíš řekla. A přátelé? V minulosti mí přátelé moje fan fictions četli. Ale o mém novém blogu, kde se takhle vypisuji, píšu povídky a začínám se opět věnovat fan fictions, tak o něm nikdo neví. Popravdě jsem o tomhle blogu řekla jenom dvěma kamarádkám, jenomže pochybuji, že si někdy něco čtou. Jinak před ostatními lidmi svůj blog a svoje psaní v tajnosti neskrývám.

Který styl psaní máš nejraději? Fikce? Realita? Kreativní realita? Básně? Vzpomínky? Něco jiného?

Abych řekla pravdu, tak raději se věnuji světu, který je odlišný od toho našeho. Jistě, píšu články, které jsou spojeny s každodenním životem, ale co se povídek týče, tak se věnuji spíše něčemu, co není obyčejné. Raději se ponořím v tomhle psaní do světa fikce. Je to přece jenom lepší, nebo ne? Alespoň někdy člověk vypne od toho, jaký je svět tam kolem nás.

Jaké jsou tvoje cíle v psaní? Píšeš pro sebe, nebo aby se to vydalo?

Tak nějak pro oboje. Z toho důvodu mám taky tento svůj blog. Na něj zveřejňuji věci, které píšu a které mě napadají, prostě je to normální blog, jako má spousta jiných lidí kolem mě a vlastně po celém světě. Je ovšem fakt, že se v soukromí věnuji i psaní, které nemá s tímto blogem nic společného. Ráda bych jednoho dne vydala svoji knihu, a proto píšu příběh, který zde na blog nebudu nejspíš nikdy dávat, leda by se to opravdu neuchytilo v budoucnosti a nepodařilo se mi ho vydat. Taky ho každou chvíli měním, přepisuji a vylepšuji, aby byl opravdu, co nejlepší.

Proč píšeš?

Protože mě to baví. Asi takhle bych to mohla naznačit nejjednodušeji. Psaní mě baví, protože jsem spíše introvert a snílek a přes psaní ze sebe dokážu dostat věci, které bych ze sebe za normálních situací nejspíš nedostala a nikoho by to nebavilo. Hlavně při něm mohu používat svoji představivost.

Co tě tlačí do psaní?

V tuto chvíli? Blog a moje vize. V minulosti jsem sice měla blog a zrušila ho, ale teď už se zastrašit nedám. Jistě, nemám návštěvnost v tuto chvíli, ale věřím si, že bych třeba jednoho dne mohla mít a někdo by si mohl to, co jsem napsala přečíst. Když jsem si v tom mezičase po zrušení blogu psala jenom pro sebe, tak mě to bavilo, ale nenutilo. Jinak řečeno, jsem raději dělala jiné věci, protože jsem věděla, že je to stejně pro mě, tak to třeba může počkat. Ale v tuhle chvíli píšu, protože vím, že mám blog, kam bych to mohla zveřejnit a třeba náhodou by si to mohl i někdo přečíst.

Máš nějaké denní cvičení na psaní? Co je to?

Nemám. Píšu jednoduše, když mám náladu, chuť a vím, o čem bych měla psát nebo jak to napsat. Není to tak, že prostě se do toho nutím, nebo si říkám, že toho musím tolik a tolik za jeden den napsat. Nic takového, prostě píšu, když se na to cítím a tím to končí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama