Hudba jako součást příběhu

19. listopadu 2014 v 15:13 | Eva |  Psaní
Pokaždé, když táta sleduje nějaký film, tak dokola jenom slyším věty typu: "Proč do toho dávají tu hudbu?", "Kdo to má poslouchat?", "Proč jim ta hudba u toho tak řve, vždyť je hrozná?". Během let jsem se naučila na tohle nikterak nereagovat, protože to byl tak nějak bludný kruh, který jsem s ním musela řešit pořád dokolečka. Neustále to samé opakovat mě taky nebaví.

Existují lidi, kteří řeknou, že hudba je ve filmech zbytečná a lidi, kteří tvrdí, že hudba je součástí příběhu, bez které to jednoduše nejde. Já patřím k té druhé skupině. Už odmala. Je pravda, že příběh se dá odvyprávět i bez nějaké hudby. Ale přece jenom, když se na to podíváte s hudbou, je to naprosto jinačí. Jednou jsem se dívala na nějaký proces natáčení filmu. Pamatuji si, že ukazovali zrovna část, ve které hudební skladatel dával dohromady soundtrack k tomu filmu. A aby divákům zároveň ukázali jaké to je bez té jejich hudby, tak tu část pustili i bez ní. Byl to naprosto jiný zážitek.

Z těch tří vět, co jsem nahoře zmínila, tak můj táta opakuje nejvíce tu třetí větu, proč ta hudba tak řve. Nevyznám se v natáčení filmů, to musím uznat. Ani v jejich procesu. Ale za tohle nemůže hudba, ani film samotný. Za tohle podle mého názoru z velké části může dabing těch filmů. Jednou jsem pro zkoušku vyzkoušela jeden film, u kterého v českém dabingu ta instrumentální část neuvěřitelně chvílemi řvala, zatímco mluvení lidí bylo skoro neslyšitelné. Vyzkoušela jsem to v originálním znění a hned to znělo mnohem lépe. Jak jsem ale řekla, nevyznám se v tom a je možné, že to byla pouhá náhoda. Ale odsuzovat kvůli tomu hudební doprovod k filmu, to by se dle mého nemělo.

Už jako malá jsem strašně milovala instrumentální soundtracky. Doma jich několik mám, které poslouchám pořád dokola, kdykoli mám náladu. Nemusím to slyšet pouze ve filmu, ale poslouchám to klidně, i když píšu článek (zrovna teď mi hraje soundtrack z Assassin's Creed: Revelations) nebo píšu povídku, či dokonce před spaním. Některé soundtracky jsou dobré na poslech před spaním. Mně nevadí situace, za kterých je poslouchám. Musím uznat, že pro mě nejsou, když třeba někam jdu nebo jedu. To spíš poslouchám normální zpívanou hudbu. Mí rodiče mi často říkali, že nechápou, co se mi na tomhle líbí, hlavně teda táta.

Já ale tuhle hudbu z nějakého důvodu miluji. Někdy si u ní člověk dokáže vzpomenout i na oblíbené části svého filmu. Má tu scénu tak vžitou do paměti, že jenom při poslechu hudby si na ni vzpomene. Když bych měla u svého případu jmenovat pár, tak je to nejspíš "The Battle" u Letopisů Narnie, kdy zrovna probíhá bitva na konci prvního dílu nebo "Battle of the heroes", kdy Anakin a Obi-wan spolu zápasí ve Star Wars: Epizoda 3 či něco novějšího, například "Rue's Farewell" z The Hunger Games, kdy Routa umírá a 11. kraj se vzbouří. Když slyším soundtrack k Titanicu, dokážu si vybavit snad celý film, kdy se jaká píseň odehrála.

Samozřejmě, že tu jsou i soundtracky, které mě nenadchnou. Jejich hudba mě moc nezaujala, na rozdíl od filmu. Nebo naopak, zaujme mě hudba, ale film mě nebaví. Nicméně ve velkém množství případů takovou hudbu miluji. A jsem schopna ji poslouchat, kdykoli na to mám náladu a nechci poslouchat nějaké zpívané songy.

Podle mého taková hudba jednoduše k filmům patří (a vlastně nejenom k nim, ale i ke hrám!). Umíte si představit koukat na film, ve kterém nehraje vůbec žádná hudba? Někdy se díky ní můžete i více vžít do filmu, do scény, která se právě odehrává. Zajisté, že herci taky potřebují zahrát svoji roli, ale podle mě jenom tohle nestačí. Stejně jako nestačí pouze dobrá režie a scénář. I soundtrack patří k tomu, bez čeho by film nebyl filmem, jak se patří.

Jestli to nikdy nikdo nezkoušel, vzpomeňte si na svůj oblíbený film, ve kterém se vám ta hudba mohla trochu líbit, a zkuste si najít tu skladbu ze své oblíbené části. Nebo i z celého filmu. Pokuste si ji pustit a vyzkoušet ji. Není to špatné, vůbec. Pokud ovšem nemáte nějakou 'alergii' jako můj táta na pouze instrumentální hudbu, kde neslyšíte žádný hlas a jenom orchestr, maximálně někdy sbor. V tom případě se do toho nejspíš nezamilujete, ani když budete poslouchat pouze skladby ze svých oblíbených filmových částí. Ve filmu vám to vadit nebude, ale samostatně ano. Je to věc každého, stejně jako skoro všechno tady.

Zmiňuji se tady sice z velké části o tom, jak poslouchám a je dobré poslouchat i takovou hudbu mimo dění filmu. Když zrovna na film nekoukáte a poslouchat jenom tu hudbu. Ovšem jak jsem tady výše určitě zmínila, hudba jako taková je i nedílnou součástí filmu, bez které si nemohu filmy představit. Někdo má sice lepší soundtrack než někdo jiný. To je sice pravda, ale i ten soundtrack je důležitý. Film bez instrumentální hudby, která hraje v pozadí a dokáže diváka napnout nebo naopak mu navodit například tu romantickou atmosféru, to je podle mého důležité stejně jako cokoli jiného, co k filmu patří. Nemusíte poslouchat soundtracky jako já mimo film, to je věc každého. Ale aspoň byste měli ocenit hudbu, která je v tom filmu daná a užívat si ten film i s ní. Přijmout tu hudbu do toho filmu. I samotný orchestr, který na tom pracoval a sám skladatel, oni na tom strávili neuvěřitelnou spoustu času. Seděli před filmovým plátnem, koukali se na určité části filmu pořád dokola, dokud do toho nedali tu správnou hudbu, která se k té situaci hodila.

Instrumentální soundtracky jsou v každém filmu, stejně jako většina filmů má i svoji zpívanou píseň. Většinou se objevuje v titulkách filmu, někdy uprostřed a někdy vlastně vůbec, pouze na albu. I takové písně jsou samozřejmě k filmům důležité, abyste si nemysleli, že na tyhle typy skladeb u soundtracku zapomínám a opomíjím je. Nic takového. Jenom u mě je to spíše tak, že ty instrumentální na mě mají větší vliv. A je to taková moje samostatná kategorie.

Soundtrack je podle mě rozhodně důležitý a bez něj by některé příběhy nebyly odvyprávěny tak dobře. Dokáže vás dostat do filmového děje. Je jedno, jak moc si ho zamilujete, jak ho přesně doma posloucháte, jestli vůbec. Ale uvědomte si, že bez této hudby by většina filmů neměla takový dopad. Neměli byste říkat, že film by byl lepší bez hudby. Věřte, že bez hudby není film dobrý tak moc, jako právě s ní. Hudba a příběh jdou ruku v ruce k sobě. Hudba dokáže převyprávět příběh stejně dobře, jako cokoli jiného. Stačí zavřít oči a zaposlouchat se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 9:33 | Reagovat

Souhlasím s tebou, že hudba ve filmu má svůj smysl, dokáže podkreslit jednotlivé situace a prohloubit jejich působivost do té míry, že si potom jen podle melodie vybavíme danou scénu, při níž zazněla. Na druhou stranu existují i filmy, které nemají žádný hudební doprovod a fungují i bez něj, někteří tvůrci (obzvlášť) starších filmů takto experimentovali s filmy bez hudebního doprovodu a docela jim to vycházelo. :) Nebo jsou potom filmy, které s hudbou zacházejí specifickým způsobem, vzpomněla jsem si např. na Match Point, který nemá žádný vlastní soundtrack a jediné, co ho doprovází, jsou operní melodie, což má své opodstatnění v ději (hlavní hrdina má rád operu) a působí zvláštně.

2 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 15:59 | Reagovat

Souhlasím, hudba je součást filmu a některé scény se bez ní prostě neobejdou. Scéna s Rue by bez hudby byla poloviční, stejně se mi líbí třeba doprovod k vrcholící bitvě o Bradavice v závěrečném Harry Potterovi. A jako malé se mi hrozně líbila znělka z Neuvěřitelné cesty 2. :D
Někdy by mě zajímalo, jak by vypadal soundtrack k mému reálnému životu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama