[Recenze: Film] Real

17. ledna 2015 v 17:41 | Eva |  Recenze Filmy
Anotace z Mydramalist:
Koichi a Atsumi byli přátelé od dětství a nakonec spolu začali chodit. Asi před rokem, Atsumi se pokusila spáchat sebevraždu a upadla do kómatu. Koichi, který se zoufale snaží zjistit, proč se o sebevraždu pokusila, se zúčastní nového lékařského projektu, který se týká centrálního nervového systému. Koichi poté vstoupí do podvědomí Atsumi přes tento projekt. Když ale vstoupí do jejího podvědomí, žádá ho, aby našel kresbu plesiosaura, kterou nakreslila jako dítě. Ta kresba je klíčem, který přivede zpátky potlačené dětské vzpomínky, které spojí jejich myšlenky.

Původně jsem si myslela, že to bude jeden z těch skvělých psycho japonských filmů, které vás jednoduše nenechají se odtrhnout od obrazovky a bude to naprosto skvěle promyšlené. A když ne skvěle, tak alespoň s dobrými hereckým obsazením, které to zachrání, i když to tak skvělé nebude. Přece jenom Sato Takeru a Ayase Haruka.

Musím ale uznat, že tady to ani herecké obsazení nezachránilo. Popravdě se mi tu ani moc nelíbilo. Oba herci mi přijdou dobří, hrát umí, ale tohle jim nejspíš jednoduše nesedělo. Sato Takeru si navíc vybírá a objevuje se v opravdu dobrých rolích, proto mě trochu zaskočilo, že se objevil v něčem takovém s tak zvláštním příběhem.

Člověka to celé tak trochu mate už od začátku. Myslela jsem si, že to bude něco, kde ho jednoduše zavřou do jejího podvědomí a budou řešit důvod jejího pokusu o sebevraždu, jejíž důvod nakonec vyřeší a pomůže ji se z toho dostat. Jenomže takhle to nebylo vůbec. Cestovalo se sem a tam, člověk se v tom chvílemi nevyznal, co je vůbec skutečné, protože se sen proměňoval ve skutečnost, přičemž to skutečnost vůbec nebyla. Vím, že můj popisek zde může znít trochu matoucí, ale tak tomu ve skutečnosti v tom filmu bylo. Já jsem se v tom sama ztrácela. Doufala jsem i v trochu hororovější atmosféru, když se tam objevilo to tělo, ale kdepak. A není navíc nic lepšího, než dvě hodiny koukat na film a potom zjistit, že skutečnost ani skutečností není a vše je jinak, než se na první pohled zdálo.

Jistě, někdy mají takové filmy úspěch a jdou pobrat, přičemž vám to přijde skvělé a geniální, že tomu tak je. Ale tady se mi to opravdu nelíbilo. Kresba dinosaura, která se tam navíc hledá po celý příběh, přičemž potom na konci hraje významnou roli, ke všemu zápornou. To tomu taktéž moc nepřidalo. Ačkoli mi přijde dobrý, že jí dali význam toho, že ta kresba byl řešením. Ovšem za tím vším se skrývalo ještě větší tajemství z minulosti obou hlavních hrdinů, které trýznilo mysl jednoho z nich.

Jednoduše jsem čekala něco mnohem lepšího, když jsem viděla toto herecké obsazení a četla si popisek filmu. Ovšem film sám o sobě už tak skvělý nebyl, i když překoukat se dal. Chvílemi mě to nudilo a popravdě jsem to dokoukala jenom kvůli jedné jediné věci. A to byl právě Sato Takeru, který tu hrál hlavní roli. Nebýt jeho nejspíš bych to nedokoukala do konce. Nápad to byl dobrý, ale mohl být podle mého trochu lépe natočený.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama